Kolínský vodojem

V souvislosti s rekonstrukcí kolínské vodárny přinášíme krátkou polemiku.

Bývalá vodárenská věž je jednou z výrazných dominant města Kolína. Věž byla postavena poté, co stávající vodovodní síť nestačila pokrývat spotřebu rostoucího průmyslového města. Proto byl v třicátých letech minulého století vystavěn nový vodojem s dvojicí nových vrtů, ze kterých byla voda čerpána do 45 metrů vysoké věže. Věž byla postavena v roce 1928 podle projektu architekta Františka Jandy a Jana Hráského. Přestože ještě v roce 1945 byla soustava rozšířena o nový vrt, pozdější poválečné opatření vedoucí k dostatečnému zabezpečení města vodou způsobily vyřazení vodojemu z provozu. Od poloviny 20. století tak již neslouží svému účelu. Dlouhá desetiletí chátral v majetku města, které si s ním buďto nevědělo rady, anebo záchranu jedné ze svých dominant nepovažovalo za důležitou.

Vodojem se nachází v západní části města, od centra města jej dělí urbanistická struktura prvorepublikového zahradního města s dvou až třípodlažními vilami, pro které je, dle mého názoru, určujícím bodem právě vodárna završující ulici Míru. Ta je pomyslnou osou území oddělující prvorepublikové zahradní město od modernistického sídliště vznikající pod vodárnou od počátku 60. let. Vodárna byla jejich společným jmenovatelem a důležitým bodem v celkovém obrazu města, viditelná především při příjezdu od Prahy. Na druhé straně návrší se dodnes rozkládá zahrádkářská kolonie, která spadá dolů do údolí k Pekelskému potoku.

Svým umístěním, významem pro určitou fázi vývoje města a bezesporu i estetikou stavba vzbudila a stále budí zájem místních i projíždějících Kolínem, kteří vodárnu vidí již z dálky, jako maják v obilných polích Kolínska. Osobně zastávám názor, že stavba tohoto typu je pro střední Polabí charakteristická nejde ani tak o to, zda je kamenná, cihelná či železobetonová. Vodojem ve středním Polabí je fenomén, díky kterému mohly být v rovinaté krajině bez jakýchkoliv kopců zřízeny veřejné vodovody zvyšující životní standard počátku 20. století. Jsou to svědci rozvoje a industrializace krajiny, ať se jedná o prvorepublikové vodojemy v Kolíně, Poděbradech nebo Pečkách, či o pozdější stříbřité hydroglóby, zřizované ve větších obcích. Myslím si, že nejsou jen součástí toho kterého města, ale že jsou součástí širší horizontální krajiny, do které svoji vertikálou vnáší nový rozměr.

Kolínský vodojem však zůstal dlouhá léta opuštěn. Po roce 1989 byl vodojem prodán vodohospodářskou společností soukromému majiteli. Následoval další prodej, to ale na stavu věcí nic neměnilo. Po roce 2000 si vedení města uvědomilo, že zanedbaná dominanta vrhá špatné světlo na celé město, a začalo se tak zasazovat o převedení objektu do rukou města. Jednání však nebyla úspěšná a vodojem byl prodán dalšímu soukromému majiteli. Věž chátrala dál. Již z těchto vlastnických změn vytušíme, že od začátku se majitelé potýkali s otázkou jejího využití. Až koncem roku 2004 koupilo město vodojem za 2,7 milionu, za cenu mnohonásobně vyšší, než za jakou byl v devadesátých letech prodán. Jedinou viditelnou úpravou vodojemu a prostoru kolem něj bylo jeho nasvícení.

Po volbách v roce 2010 podalo město žádost o památkovou ochranu vodojemu, snad v naději, že by tento status mohl pomoci ze zoufalé situace, ač by to znamenalo jistá omezení v jejím dalším užití. Již na počátku roku 2011 bylo rozhodnuto. Kolínský vodojem se stal technickou kulturní památkou. Teprve až v roce 2012 začaly záchranné práce, oprava ochozu, pláště a schodiště. Objekt však zůstával stále nevyužit a uzavřen. Dnes po čtyřech letech pod památkovou ochranou již existuje dokumentace k provedení stavby, která řeší rekonstrukci a změnu účelu užívání stavby. Což je z mého pohledu v horizontu půlstoletí, kdy se se stavbou nic neděle, opravdu svižné tempo, ke kterému snad dopomohl až zásah NPÚ. Na základě něhož bylo pravděpodobně snazší získat dotaci z evropských fondů, a přestavba tak mohla začít.

Všechno se to jeví jako příběh s dobrým koncem, ale při hlubší zamyšlení se nad problémem jsem narazil věci, které ačkoliv se mohou zdát nepodstatné, tak je osobně vnímám jako velmi podstatné. Především je potřeba si uvědomit, jak termíny souvisí s termíny voleb do městských zastupitelstev, nebo je snad náhodou, že dokumentace byla hotova jen pár měsíců před volbami? Domnívám se, že není správné, když je jakákoliv stavba brána jako rukojmí, a tímto způsobem se s ní zachází, vždyť její život je mnohem delší než čtyřletý život politika. Je dnes veřejný investor schopný plánovat na delší než čtyřleté období? Celá tato akce probíhá víceméně potichu, o vypsání veřejné nebo alespoň vyzvané soutěže na řešení nejen vodojemu ale i přilehlého „parku“ či spíše zbytkové zeleně nemluvě. Ačkoliv velmi často si památková ochrana nárokuje až nesmyslné požadavky, v některém případě bych i uvítal striktnější pravidla ne, co se týče kontroly nad stavbou samotnou, ale především jak podmínkami výběru architekta, který bude s danou památkou pracovat.

Je sice hezké, že do dokumentace zasahuje NPÚ, takže se například nedočkáme výtahu, který by procházel tělesem vodojemu a zcela tak zničil unikátní prostor. Na druhou stranu mám z celého dokumentu pocit, že památkáři řešili drobné detaily odstínů jednotlivých barev odškrábaných z rámů oken a úplně tak zapomněli na celkovou koncepci rekonstrukce, která není z dokumentů a výkresů vůbec zřejmá. Všichni si přejí a každý píše o restauraci či kavárně s vyhlídkou, to však není z důvodů dotačního financování v následujících několika letech možné. Je však potřeba na tuto eventualitu myslet a postavit se k tomu alespoň ve formě vize, pro kterou uzpůsobím současnou přestavbu. Tato otázka zde zůstává nevyřčena, protože výkresy pro rekonstrukci neobsahují ani náznak toho, že by se měl stavební program v budoucnu rozšířit.

Závěrem je třeba dodat, že samotné zapsání vodojemu do seznamu památkově chráněných objektů je významným precedentem pro další podobné stavby v Polabí, které s kolínským vodojemem sdílejí podobný osud. Na účet památkové úřadu mám jen jedinou připomínku. Pro to abychom uvedli v život historii, je třeba krom zkoumání její minulosti jí nabídnout perspektivní budoucnost.

-AH-

Kolín nemá mnoho vertikálních dominant, ale všechny tvoří vnější obraz města, který je nutný pečlivě artikulovat.

Kolín nemá mnoho vertikálních dominant, ale všechny tvoří vnější obraz města. A ten je nutné pečlivě artikulovat. Panorama je vždy onen ‚první dojem‘ z města!

projekt: Kutnohorská stavební , s.r.o.

Kutnohorská stavební , s.r.o.

Kutnohorská stavební , s.r.o.